Podej mi ruku Tvou,
a já Tě ke dnu stáhnu,
až celý hořím prahnu,
rychle, cestou prohnilou..
Uvěř v mé oči chladné,
a propadneš beznaději,
vše pak zdá se býti marné,
když ocitneš se na pokraji..
Naslouchej v můj něžný hlas,
on k šílenství přivede Tě,
zlomí mysl jak tenký klas,
když hořce sbíráš slzy sťaté..
Fajn, teď podávám ti ruku,
zvedni pohled trochu výš..
nad hladinou líp se dýchá..
zkus, třeba mi uvěříš..
:o)
04.02.2008 15:19:00 | Cecilka
Tady mi ty rýmy nějak nesedí. Myšlenka zajímavá, ale možná by tentokrát líp vyzněla volným veršem. Nebo trošku jinak zrýmovaná.
Ale každopádně to není špatné.
30.01.2008 09:47:00 | lidus