V bažinách

Vycházím z bahna, toho daru,
jak jej nazývají velcí moudří.
Duše má dosáhla bodu varu,
srdce jak led v sněhové bouři.

Příliš se zabředáme, hloub,
stále hloub do své špíny.
Své Já předmětem chloub
a v hlavě idealistické klíny.

S iluzemi stálostí usínáme,
s lpěním na to, co lze chytit,
závoj chtíče a tužeb klame
naši Pomíjivost.

Rozhodl jsem vylézt z bažin –
už nikdy nespát ani nebdít,
vylézt ven z láhve jak džin,
v místě ani čase se dál nedít.