Anotace: Někdy věřím tomu, že za vsechno prostě můžeme jen my sami... jinak to asi není moc báseň, ale snad nevadí...
Cítíš ho
je s tebou
pořád
následuje Tě
každým krokem
dechem
přáním...
A tak jednou
sebereš zbytky
odvahy
přemůžeš strach
podíváš se
a tam
bude stát
tváří v tvář...
Tvůj OSUD
vždyť jste
přece
staří známí
nepřátelé
i partneři
na život
a na smrt
Co řekneš?
teší mě?
bylo mi ctí?
nebo
já za to nemohu,
a vůbec
je to tvoje vina
já to tak nechtěl
já ti neházel ty klacky pod nohy
pokusíš se domluvit?
smířit se s ním
utéct
nebo mu trochu pohrozit
ať Tě nechá být...
jenže je tu jeden
problém
protože jak dobře víš
osud je jen
Tvůj vlastní stín...
Harry, moc pěkně vystiženo:-)
Kdysi, když jsem tohle ohledně osudu docela řešila (neuvěřitelně mi vadila představa že by cokoliv co udělám bylo už dopředu dané - ještě že to tak neni:-) mi jeden moc moudrý a hodný člověk řekl: "Dostaneš sice pastelky, ale to co nakreslíš, je už tvoje věc..."
05.02.2008 16:22:00 | Moni_07
osud, to je vlastně jen úsečka o neznámé délce ...
... ne však nekonečná ....
a proto ohraničená body .... "A" ... a ... "B"
... a proto je třeba si stále uvědomovat že náme tu výsadu a že je nám dovoleno po té lince šlapat ....
... z bodu A do bodu B ...
a co prožijeme ... to už nám nikdo nevezme ...
05.02.2008 11:37:00 | HarryHH
No, já stejně myslím, že osud jsou jenom příležitosti a předpoklady, taková výbava a záleží na nás, jestli se necháme vést nebo s tim něco uděláme :)jinak napsaný moc hezky :)
03.02.2008 13:31:00 | just me