Jarní snění

Sluneční paprsky pohladily prvně její tvář,
něžnou, hebkou, mladě jemnou.
Svedla ho k prvním polibkům...
od konečků jejich vlasů, dotýkal se jemně
/s představou polí ječných klasů/
rty po pramíncích až ke kořínkům.
V dlaních svírala první jarní vzduch,
doušek po doušku sál z té mušle mládí
a peřinou z dlaní přitom chránil její tělo
před vzteklými mužíčky - to mráz ještě nevzdal svůj boj.

Na porod jara je ještě příliš brzy,
posečkej malou chvíli v bříšku Země,
naší matičky, ročních období rodičky.

To první pohlazení,
jak doušek lahodného moku
energie do duše nalitá,
pozdvihněme ke rtům číši
a pijme co hrdlo ráčí
s přáním všeho dobrého do dalšího roku
co pomalu nám za dveřmi venku ubíhá.
/darebák/