VĚŘÍM…

Anotace: Říká se, že naděje umírá poslední...

„Vím, že tam někde jsi. Vím, že se znovu setkáme.“
Lukáš Rymeš
. . .
Často na Tebe myslívám. Vskutku.
Někdy s radostí & láskou
jindy v smutku.
Ráda o Tobě sním…
mít druha svého druhu
nebo družku…co vyrazí mi tužku
roztrhá papír (-můj dosavadní milenec)
& začne se mnou hovořit…můj spiklenec –
Často Tě taky hledám…
dívám se po Tobě v přeplněných ulicích
v buzincích
či čekárnách u lékaře –

Někdo věří v Boha…někdo v Lásku.
Říká se že boha ještě nikdo nikdy neviděl
jenže já JI viděla!
& nemůžu zapomenout –
Říkali jí Hanka & vrátila mi (s)mysl.
Nedá se neuctívat přirozenost...božskou krásu
Síla katarze je příliš omamná.

A i když naše setkání
pro nesnesitelnou intenzitu
nevydá na román…
(vystačím si s pouhým románkem)
Ještě jednou doufám v „úplné využití svého potenciálu“
„práci na plný úvazek“ (chci „valit na plné obrátky“)
V pochopení.

Třeba se příště bude jmenovat Marie
…dokud tu budu já; bude naděje! –
. . .