Úsměv,
vykreslen útrapou cest,
když dotkl ses cíle,
jenž potěchou vzlét,
a naplnil srdce touhou.
Úsměv,
pavouček pro štěstí,
jenž na poutích,
spřádá vlákénka
všech světýlek lampiónů...
Úsměv,
zářivý ohňostroj,
jehož hvězdičky,
roznesou třpyt
laskavých očí a doteků...
Úsměv,
líbezná zvonkohra,
jenž zní dlouho po té,
co svět se naposledy otočil
by zazpíval něco o kráse hvězd.
Úsměv,
jenž položil´s na své rty,
když z rána
jen tak zlehounka
já dotkla se tvé dlaně.
Úsměv,
království za něj...
K téhle v podstatě nemám co říct. Snad jen jestli těch zdrobnělinek není až příliš. Ovšem tím se moc řídit nemusíš, já je obecně nemám moc rád. To ovšem už víš. Obrazy jsou velice vhodné, pokud je míněna pro navození určité atmosféry.Pokud jsi popisovala úsměv, tak mi chybí ty úsměvy, které má člověk na tváři ve chvíli, kdy se není čemu usmívat.
21.11.2005 13:01:00 | MATT