Přízraky

V ruce bílá sklenka
prázdně se usmívá
v hlavě myšlenka
němá a plaše usíná.

Popelník na stole
cigaretka kouří
starost leží tam dole
hlavu mi nebouří.

Kolem ještě přízrak
Láska, neposedně
krouží jako zázrak,
dívá se však temně.

Jak tady teď sedím,
pluje kolem chtíč,
co po mě chce nevím,
však chová se jak kýč.

Pár jich tu lítá ještě,
ani jména nenosí,
mají na mě kleště
o souhlas se neprosí.

Každý přízrak mě má
svou moc rozprostírá.
Jak nechci být němá,
když na mě zas zírá!