Doteky nehranic
Doteky nehranic
Anotace: Věnováno Zamilované do nezamilované doby, která mi neustále otvírá zapomenutou 13. komnatu duše…
Moje sny zkrepovatěly
Tvými nehraniceni
Ve vesmíru svého srdce
jsem začala hledat
dva rodové řetězce,
které rozdělily můj život
na černou a bílou
Původní svoboda
začala dostávat podivné tvary –
ruce, nohy, vlasy
a Tvé oko ve mně
Z makrokosmu nadvědomí
se uloupla tříska,
poprvé pocítila pýchu
a z tohoto stupínku se nazvala
JÁ
Nevěřícně hledím
do všech lidských konečností
a nechápu
proč tuto cestu
odumírajících buněk
košilatého vědění
bytosti nazvali osudem
Rozmazaně se potácím
vším hraničním
tohoto světa
a hledám změněnou podobu
všehomíru,
kterou básníci oblékli
do růžového županu
lásky
Někde tu přece musí být?
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
úžasná... jak zhoupnutí na houpačce; najednou byl konec, což mi přišlo škoda, protože bych se ještě houpal (ale, pravda: končit se má v nejlepším)
25.03.2008 19:55:00 | drsnosrstej kokršpaněl
nadmíru originální ... jak to děláš, že se u tvých básní vždy zaseknu a nevím ... co napsat :-)
...
06.02.2008 00:10:00 | vapiti
věnováno Zamilované do nezamilované doby... a kdo to vlastně je, Věrulíku? x)
Básníci už popsali strašnou spoustu věcí
ale myslíš, že je zvládli pojmenovat tak,
aby v životě dostaly jiný smysl....?
S-m-y-s-l
drzim pesti, pozdravuj, krasna basenka, byt tezka tim co nese
05.02.2008 19:45:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
jo o černé a bílé vím své ale to sem nepatří promiň...
suprovou báseňku jsi porodila...
05.02.2008 19:11:00 | jedam
