Šaty, jež tkaly hvězdy

Šaty, jež tkaly hvězdy

Anotace: Věnováno někomu, kdo velmi strádá. Někomu, komu chybí tatínek tak moc, že stále pláče...

Držím tvou dlaň,
stále smím, sílu mám,
až se ráno probudím,
zlehounka zamávám
a zmizím ti v dáli.

Možná mou tvář,
skrápí tvé slzy,
až najdeš mě mezi poduškami,
barvy duhy,
dočítat svůj snář.

Snad naposledy,
zulíbáš rty mé,
stále horké z rozjímání,
ztrápené horečkami,
mé duše spoutané.

A až růži položíš,
na mou hruď,
na šaty, jež tkaly hvězdy,
zůstanu už napořád,
zasypána květinami.

Však neplakej,
nezkrápěj slzou zem,
věz, byla jsem tvůj sen
přesladký sten,
jenž s ránem mizí...
Autor Sunny, 26.06.2005
Přečteno 380x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Dobré! Jen prosím Tě zářící - neskrápěj slzama hned 2x v jedné básni, navíc jednou se S a jednou pro Změnu se Z.

21.11.2005 13:31:00 | MATT

:`(

10.10.2005 18:50:00 | Manik

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter