Návštěvnost
Po větru
Po větru
Kořeny odumírají
o samotě.
V tichu
prorůstá houba
k pórům dřeva.
Vyhnilý kmen
užírá
bezedná nicota.
Dnes zmlazují zeleň
u pavilonu
onkologie.
Stromy sypou do
oken pokoj.
Na skalpely
sněží zelený klid.
Duši rozkrojil
řev pil
na první pláč
a poslední vzdech.
Stromům vpadla ústa,
bolest cítí.
A pachuť popela
po větru z louky.
o samotě.
V tichu
prorůstá houba
k pórům dřeva.
Vyhnilý kmen
užírá
bezedná nicota.
Dnes zmlazují zeleň
u pavilonu
onkologie.
Stromy sypou do
oken pokoj.
Na skalpely
sněží zelený klid.
Duši rozkrojil
řev pil
na první pláč
a poslední vzdech.
Stromům vpadla ústa,
bolest cítí.
A pachuť popela
po větru z louky.
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
ta je krásná....až k pláči...
24.03.2008 09:43:00 | maena
děkuju za tvůj komentář - tu básničku sem přidala po přečtení týhle tvojí - vzpomněla sem si... mají něco společnýho, jen tu kategorii nemám ráda
08.02.2008 22:12:00 | hanele m.
jeden supertip mi přijde strašně málo...
08.02.2008 15:28:00 | hanele m.