Po větru

Kořeny odumírají
o samotě.
V tichu
prorůstá houba
k pórům dřeva.
Vyhnilý kmen
užírá
bezedná nicota.

Dnes zmlazují zeleň
u pavilonu
onkologie.
Stromy sypou do
oken pokoj.
Na skalpely
sněží zelený klid.

Duši rozkrojil
řev pil
na první pláč
a poslední vzdech.
Stromům vpadla ústa,
bolest cítí.
A pachuť popela
po větru z louky.