Na krku mám velký kámen,
brzy bude se mnou ámen,
do jezera již mě hážou,
copak rodičům mým vzkážou.
Tam na dně to je váš syn,
nechtěl v troubě dýchat plyn,
a tak nebylo zbytí,
vybrali jsme pro něj utonutí.
Teď navštíví mě pouze,
chlad, ryby a nouze,
co bych také čekal víc,
dno jezera není hotel ric.
A tak počítám z nudy rybky,
občas i nahozené třpytky,
čekám, kdo mě si vyloví,
kdo zruší mé zajetí,
Jenže hodiny, dny a roky plynou,
ryby okolo jen hynou,
já stále rozkládám se jen,
již nenastane nikdy osvobození mého den...
Poněkud jednoduché a malinko kostrbaté, ale obraz zajetí ducha v těle je hezky vystižen.
App: házím Ti udičku! podběrák připraven, tak otevři hubičku a pojď z vody ven! :o)))
08.02.2008 16:44:00 | Hannazka