Anotace: možná klopýtám, ale nitky mých snů tuší...
Klopýtám bosa bolavou duší,
vlající plášť z myšlenek,
pavučiny nitek mých snů ruší
mé návraty do vzpomínek,
kdy nenarozena v tento svět,
jinde žila jsem bez poznání,
jak svítí Slunce, voní luční květ,
netušila krásu milování.
Chráněna od veškeré zloby,
ve vakuu lidských představ,
neznala jsem citů podoby,
prožívala neznámý stav.
Klopýtám bosa bolavou duší,
však láska zase dá mi křídla,
pavučiny nitek mých snů tuší,
že já v Tobě živote se zhlédla.
04.03.2008 13:30:00 jehlaspichlas
Dávej však pozor na střepy z rozbité vázy,
na noze zeje ti bílý kus gázy.
Neměla jsi chodit bosa po kuchyni,
kdejakou blbost Bůh jen vidí.
Dávej si vážně bacha, kam bosa kráčíš.
22.02.2008 14:24:00 Pavelpaja
...bosa také můžeš tiše a citlivě našlapovat, prožívat doteky Země a všeho skrze svá chodidla... to je mi bližší... :-)
12.02.2008 22:41:00 Bean
i když bosa..
plna odhodlání..
na řasách rosa
a nektar žití..
v dlaních..
tak pij...do dna
jsi li toho hodna..
09.02.2008 21:02:00 s.e.n
K lásce vedou pavoučí sítě,
podle nich můžeš jít
jít za ní třeba i bosa
však bez ní se nedá žít.
09.02.2008 12:07:00 Lorraine
gabkine...nemohu nechat lásku ladem
pak nastoupil by chlad
copak příběhy šelmy
nejsou o lásce snad?
08.02.2008 23:43:00 uživatel smazán
krásné a bolavé, na konci básně však poznáváš života smysl. Pěkný
08.02.2008 22:11:00 Cecilka
Možná, že duše bolavá,
však Život dá jí sílu..
(i díky blátu "splácaná"
planeta ve Vesmíru)
:o)
krásná básenka...