Naše pocity
Kdo je procítí?
Kdo jiný než my?
Naše trápení
Jsou to znamení?
Vždy život nám promění?
Naše štěstí
Kam cestu si klestí?
Osud náš ho nectí?
Otázky
jsou jako provázky
Uzlíky uděláš
Těžko je rozmotáš
… Zas a znova
vážem k sobě slova
Vážná i zmatená,
Kdo ví, co to znamená?
Tvé básně jsou úžasné, vážně. Dokáží člověka hodně ispirovat, mají myšlenku, hloubku, dobrý osah, někdy jisté ponaučení, prostě pravdu reality, kterou zažívá spousta z nás, jenomže jen někteří si to dokáží připustit a jiní ne ...
10.03.2008 06:24:00 | NikitaNikaT.
naše pocity třeba ucítí někdo vedle nás
naše trápení, taky souznění,
někdy zastaví se i čas.
A štěstí.. přece už cestu proklestilo :o)
12.02.2008 19:31:00 | Šerpík 1
Kéž bychom k sobě
slova vázat uměli
stejně tak,
jako přízi v pletení..
Zahřívala by,
svetru se podobala..
a bolavá bych
rychle rozpárala..
:o)
11.02.2008 18:29:00 | Cecilka
Tak až na ty otázky najdeš odpovědi....brnkni...taky je chci vědět.....krásná
11.02.2008 10:36:00 | Lucie Teru
Nádherné.... Ano pocity můžeme pocítit pouze my a nikdo jiný to nepochopí ani nepocítí tak jako my.... Zajímavé zamyšlení
10.02.2008 21:22:00 | FETKA
otázky..
mám jich plnou hlavu..
v odpovědích..
velmi často plavu..
mnoho jich zůstane
jen tak ležet..
a nic se nestane..
když můžeme dál běžet..
za štestím, za láskou..
a nepachtit se přitom
nějakou tou otázkou .o))
09.02.2008 08:24:00 | Bean