Bouře

stála jsem tiše v odpoledním vánku
najednou se zvedla vichřice
vlítla do života, převrátila další stránku
ten, kdo by četl, nebyl po ruce

nadzvedla mi vlasy a vzala od úst slova
přivála mraky z jižního směru
nebylo se před ní kam schovat
pronikla vším a bez výběru....

smazala modrou barvu naděje
bezzubým smíchem rozšklebených mraků
se zeptala, kde vlastně je
kdo nasliboval radost ze zázraků

ostrými kordy zlatorudých blesků
pronikla do všech tajemství
uklidněná v mlze za rozbřesku
dechem dračím
co už stačil
vychladnout
pošeptala, co už vím..

sesbírám střepy hliněného srdce
trochu mi popálily dlaň
nějaké jizvy zůstávají přece
z každé bouře,
co jednou v roce
přijde k nám...