Tvrdou realitu dnů..
Ve stínu svých snů..
V srdečním koloritu..
Přemítám..
Nad hlavou modré nebe..
Chomáčky beránků
co jsou tak neposedné..
Sleduju po ránu..
Slunečním svitem zahalená..
Zůstává moje duše celá a hledá..
Kde ukrývá se
má životní paralela..
V nohou mám prašné cesty..
I kamenité stezky..
Na procházce svým životem..
Tulákem jsem i mudrcem..
Z hladiny moří i řek..
Skládám si v sobě svůj svět..
Ze střípků pláče i radosti..
Tvořím své života schopnosti..
Do letní trávy ulehnu..
A žáru slunce podlehnu..
A skrz zavřená víčka..
Nechám se teplem hýčkat..
...ta předposlední sloka se mi moc líbí , a celé je to takové něžně hravé Jirka Kavec
10.02.2008 13:47:00 | kavec