Jak domeček z karet
stavěla jsem si svůj
malý svět..
Se srdcem obrovským
jak leknínový květ..
Však teď..
Jako když vítr fouk
a poslední lístek
svou vzdušnou rukou
k zemi sfouk..
Domeček kácí se
po kartě karta..
Po patrech mění se..
K nohám mým snáší se
až k zemi padá..
Zrada...
Slzavé údolí, slaná řeka
myšlenky topí se..
Jsem s nimi sama..
Přemýšlím, listuju
obracím stránky..
Hledám tu chybu
chtěla bych vrátit
život zpátky..
Chtěla bych postavit
svůj svět..
Jak domeček
z tarotových karet..
Až na sloku – Domeček kácí se – je to dobrý. Od –Zrada- je to lepší než dobrý.
No a teď se usmívám kvůli svému komentíku. Ach jo…
09.04.2008 09:44:00 | kouzelníček