Na kousku mého těla
sníš..
Vnímáš mé doteky
tiše se probouzíš..
Rozespalý pohled očí tvých
bloudí..
Dívám se do nich
co soudí..
Na rozvalinách srdce
jak psi válí se emoce..
A tvoří černou šeď
chci vypustit ji teď..
Však drží se
jak lep..
A bolestně zrychluje
můj tep..
Kam teď..?
Jj souhlasím, uplně to k zamyšlen nutí... Je to uplně to nejjednodušší co jsem tady za poslední dobu viděl(tím neříkám že nejhorší... Právě naopak... Jak říká můj profesor z klavíru, ona je opravdu pravda pravdoucí, že v jednoduchosti spočívá určitá krása...
I když tato, jako všechny jí podobné je zase jen citovej výplach, musím přiznat že to na mě udělalo celkem dojem. I když je zase pravda že na mě poslední dobou udějá dojem šecko... Tak to ber s rezervou... Hmmmm vidiš jak jsem se snažil:-) he he tak bych ocenil kdyby jsi i ty připojil názor na nějakou z mých věcí.... Děkuju
12.02.2008 08:40:00 | Adrian
Krasna slova, neni vic co dodat, clovek se nad temi slovy musi zamyslet i kdyby nechtel.
11.02.2008 19:40:00 | carodejka