Cestou do nova…
- rádoby bez emocí,
křižovatkou osudu projíždím.
Okolnosti,
co mě dovlekly až sem
- stanice Mezi hřbitovy.
Místo dělení světa.
Živí i mrtví,
družně pospolu.
Moje místo.
Karty rozdány,
leží na stole.
A přítel poblíž radí,
co obětovat, a co mít.
Díky za něj.
Člověk zkrátka někdy neví.
Cestou do nova…odjíždím.
Tahle básenka je pro mne hodně myšlenková, až by aj slza ukápla, ... je hezké mít vedle sebe někoho a třeba jen pro pocit, že nejsme prostě jen sami
13.02.2008 20:54:00 | NikitaNikaT.
tak držím palečky, moc. Stanice, dělení světa, křik a smích,noc a den, šachovnicí života. Rád hraju šachy, ač je vůbec neumím. Tudíž ani nevím, jak dopadne hra. Myslíš, že to ví ten naproti?..1***
13.02.2008 17:56:00 | cevert
To je pravda, bolí...ale nesmíš ztrácet sílu a naději. Však to zvládneš! ;-) Tyhle zlomy Ti někdy přinesou užitečnou zkušenost a ty nejsou k zahození!
12.02.2008 19:12:00 | Chancer
jj každej..sme z nějakýho těsta..
pro někoho je nežli cíl..
důležitá cesta..
(třeba do nova .o)
12.02.2008 12:07:00 | Bean