Blyštivé kapky padající vody,
které střepům zrcadla se podobají,
chytají nádech barvy purpuru.
Toť lístky růže, jenž ke kapkám padají
do okamžiku provoněné svobody
rudým obrazem v čepeli ostré dýky.
Rubínové kvítky zdají se být mrtvé
mezi loužemi chladné krve,
která stéká po hraně dýky.
Ve chvíli, kdy volnost náleží temnotě
a temnota patří síle lstivé,
tam mezi cáry mlhy, nad kapkami vody.