Anotace: "K"
Z břehu řeky štěstí,
z hlubin pýchy největší,
z těch nejměkčích pelestí,
a chtíče, touhy největší ..
Pozorovala jsem ..
Se smutkem v koutku duše,
a slzou v krku skrytou,
střílela jsem z kuše,
s písní v jazyk vrytou..
Jen tak do prázdna ..
Chtěla jsem jasný cíl,
zadarmo .. jen tak,
mít svůj vlastní díl,
a ne na srdci tlak.
Tak zvedám..
Zkroceného koně,
hlavu bujných skloněnou,
opravuji lodě,
v půli bouří zlomenou.
Pro další začátky ..
Abych mohla znovu,
na břehu štěstí stát,
najít v sobě touhu,
jenž dá mi pyšnost znát !
Ten konec je dost myšlenkový, celkem odhodlaný, sebevědomý ... pěkné dílko, hodně myšlenkové a pocitové.
13.02.2008 20:33:00 | NikitaNikaT.