Anotace: O tom, že kdo překoná strach, stane se nezranitelným. Prosím vás o komentáře (i negativní samozdřejmě), ať vím, co so myslíte.
Vznáší se, vznáší
hebké peří holubic
co nad hlavou krouží
Vznáší se, vznáší
tiché písně myšlenek
co v hlavě tě souží
Ostré má pařáty
strach, ten věčný
co nám srdce jednou rozleptá
jak kyselina kámen
Ostré pařáty má
strach, ten skrytý
co v srdcích se stejně neschová
Ať řekne někdo ámen
Co do té doby
- to nikdo neví
Tohle ti nikdo nezodpoví
Snad zatím doufej
že se ti jednou
podaří vyhrát
získat tu trofej
-pár chvil bez strachu
Snad sevřeš v náruč
dívku, co máš rád
tak, až budete oba bez dechu
Možná je štěstí
- to štěstí, co cítíš -
povinnou daní oddechu
Strach - víš, že už jsem ho dost dlouho necítila... (z vývojového, ne z časového hlediska - čas je prostě irelevantní veličina - asi jako prostor ;-))
Pamatuji si, že tohle byla snad první báseň, která na tebe "spadla z nebe" a že se Múrí hrozně líbila. Dnes už se tak skvělá jako kdysi nezdá... nevím, možná už není aktuální (a možná mám jen špatný vkus :-))
29.01.2008 21:05:00 | Lisa.Ginmi
taky si myslím, že kdo přemůže strach, stane se těžko zranitelným. Kolik věcí nám sám strach nedovolí uskutečnit?? I já s tím často bojuju a je to těžké, strach mě někdy nepouští dále. Ale pak lituju, protože jsem si mohla dojít k něčemu, co už třeb anikdy ani na moment nepodržím v dlaních. krásné myšlenky, opravdu, pááá
20.10.2005 17:38:00 | Sunny