Nevím proč všechno tolik bolí..
Proč plna jsem krystalů soli..
Co padá do otevřených ran..
Pálí a bolí tam..
Kde víra má postavený stan..
Až do mé duše zavanul chlad..
Zůstávám sama stát..
A zbývá mi jen přemítat..
Proč a nač..?
Kdy a jak..?
.
.
Na spoustu otázek
nacházím podpovědi..
Na spoustu odpovědí
nacházím otázky..
V začarovaném kruhu bloudím..
Chybí mi trocha nadsázky..
Víra v mé duši pozbyla skrýš..
Nevím jak najít ztracenou nit..
Na srdci bolest v očích třpyt..
Kde je ta cesta..
Kudy jít..?
každý někdy tápeme v temnotách ....ale nevzdávejme naději na třeba jen nepatrný záblesk světla ......píšeš moc hezky ...
14.02.2008 20:29:00 | pavlis