Malíř .....

Za okny si zas pohazuje
kapkami svými
rozněžnělý déšť ....

Mokrou barvou
všechno pomaluje ...
Smyje i špínu ...
Ach , bože, kéž ...

Slyším znít hudbu ,
je tichá ...
až skoro těžko
slyšitelná ...

Cítím zas blízko
bít druhé srdce
a pouta už jsou
viditelná ....

Do ticha pokoje
jak pozdrav od kapek
vkradla se potichu
všetečná otázka ....

Kde asi vzala se ....
proč někdy něžná je
a jindy bolestně
švihne jak pomlázka ?

Přichází za nocí
a jindy drze
dveře si rozrazí
se světlem denním ...

Neptá se, zdali smí
jen prostě vpluje ...
každý tou návštěvou
tak moc se změní ...

V životě už
nemá místo
ta lepkavá
samota ....

Láska jak malíř
něžným štětcem
maluje obraz
nového života ...