Ayda

Anotace: Napsáno 6.2.2004 Tohle je o mé dalmatince,kterou bohužel už nemám. Kdybych našla bydlení,kde bych ji mohla mít tak si ji vemu vzpět. Strašně mi chybí,vždycky byla pro mě nejlepší kamarádka.

Na hebké srsti
má hnědé puntíky,
růžový mlsný jazyk,
velké mandlové oči,
plandací ušiska,
štíhlé tělo
a pořád úsměv na tváři.

Sní se svět krásný zdál,
stále jsme spolu něco nového vymýšlely
a mě každou chvíly rozesmívala
ale rozčílit uměla také,
když něco špatného vyvedla,
občas jsme spolu nemluvily
ale uměly jsme si odpustit.

Přítelkyně jsme byly,
správnou dvojku tvořily,
život bez sebe sme si neuměly představit
protože se nám svět společně zdál krásný.

Když sem měla svoje depky
tak mě utěšovala
svýma lidskýma očima
a tak mi dávala chuť žít.
A já ji to vracela láskou
a péči o ni.

Smutno nám bylo vždy,
když jedna z nás musela odejít
a já ji teď opustila
a výčitky mám
ale kde teď bydlím
tak ji nemohu mít
a já ji slíbila,
že ji nikdy neopustím.

Jednou sem ji řekla:
"Radči bych zemřela než být bez Tebe."