Obdivuhodně stará
Obdivuhodně stará
studny očí.
Chybí jen křídla od anděla.
Na hrobech kamínky.
Sterá smrt
v očích utopena,
bolestí zaútočí,
z lágru vzpomínky.
Číslo na předloktí,
za přežití strašná cena.
Jizvy těla i duše,
se nedají smazat,
a tvářit se hluše.
Bezmoc, utrpení,
na hrudi žlutá hvězda,
strach z hladu po setmění…
To, o čem nám se ani nezdá.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskkrásná, ale mrazivá :o)
18.02.2008 09:20:00 | Martinecka23
Perfektní, leč smutná to báseňka. A žít se musí, ač se kolikrát nechce. Snad a právě proto jen, abychom si uvědomili, kde roste strom a co plodí zem.
18.02.2008 08:25:00 | cevert
Šťastná to žena...já nevím, já bych asi nechtěl žít tak dlouho. Víš, přežít své přátele a možná už i vlastní děti...někdy je dlouhý věk požehnání, jindy spíš trest.
17.02.2008 16:15:00 | Chancer
čas je malíř spravedlivý..
barví do krásy..
sem tam dělá chyby..
kdo tomu snad nevěří..
ten at chvilku počká si .o)
16.02.2008 21:11:00 | Bean
Bohatost vnímání okolí svědčí o pozorné a citlivé duši autorky . . . sterá smrt nejen v očích utopena, je jistě utopena i v srdci, nádherná metafora !
16.02.2008 20:32:00 | rolon
Je jedna z posledních mement dějinných hrůz...
16.02.2008 20:31:00 | Bíša