Musím tě postavit před hotovou věc,
vím,že nejsem hvězda ani umělec.
Ale lásku ti ráda budu dávat,
i k nemocnýmu v noci vstávat.
Jen chi vědět jestli o to stojíš,
nebo se city své projevit bojíš?
Myslíš si,že mi ublížíš či zklameš?
Že nepřítelem pro mě se staneš?
Já ti teď naposled své srdce skládám,
hoří pořád stejným plamenem,
I když řekneš: ,,já se ho vzdávám".
Třeba si na to jednou s láskou vzpomenem...
Překvapen před touto básničkou smekám. Líbila se mi a ten závěr ten nemá chybu.
26.03.2008 13:03:00 | J.Švihovský