Puchýře periferních odhalení

Tajemství
Lži
Drobné krádeže

mých snů a pravdy

A kdo mi pofouká puchýře?

To dlaně
křídel mé duše
mně chrání
ostrými pery rozhodnutí
s náplní důslednosti,

která rve srdce bolestí

Uklízím jeho kousky
(proč po nich ještě šlapeš?
má oběť nestačí?)

Člověk asi nikdy nepozná
své hranice,
kdy dávání přerůstá v obranu
a vzájemné křižovatky
tak vytváří pavučinu
vlastních i cizích sítí

Jednotlivými oky
pláčeme sebeklamem
neschopni pohnout
jediným vláknem

Tak na pavučinu
padají
další a další vrstvy
prachu a strachu

My – nevědomí
kráčíme dál vlastní slepotou
bez poznání její síly

... slabí
vlastním periferním pohledem