Anotace: ...a tak zbyly prameny vlasů na podlaze..prázdná postel..ale i naděje a zázraky:o)
Sbírka: Na rozloučenou
Rozžhavené dlaně železa
svírají mě v pase
a v modrém šeru VLČE probouzí se,
hledí mi tiše do očí.
Ty oči žhnou a vrývají se mi pod kůži
tisíce tančících jehel
se pod nehty mi zabodává
a srdce – ptáče zpocené
padá vzhůru, o hrůzu zakopává
Kruté...to muselo opravdu dost bolet...myslím tím bolest, z které tahle básnička vznikla
04.05.2010 18:41:00 | Jiří I.Zahradník