Slyším pohřební zvon

Slyším pohřební zvon,
tiše, tiše hlásá můj skon.
Šeptá co mě čeká,
že za chvíli budu v zemi spát,
že už se nemusím lásky bát.
Jen dva měsíce a okusím jak chladná je zem,
ulehnu do ní tiše.
Je zvláštní o tom přemýšlet,
točí se mi hlava a mám divný pocit v břiše.
Nevím zda bych měl snad plakat,
když smrt si pro mne přichází.
Asi se jí nebojím, snad Ti to dochází.
Co jednou začalo musí i konce dojít,
tím si musí každý projít.
Někdo dřív a jiný později,
nebudu na to myslet raději.