Strýc Kapras vydechl a skonal…
Strýc Kapras vydechl a skonal…
Anotace: ///IN MEMORIAM///
Rodina nad ním začla štěkat jak smečka psů,
nikdo z nich nechtěl zdědit prázdnou kapsu.
Něžně se zachvělo nažluklé prostěradlo
a mrtvé tělo chladlo.
Jen teta místo hádek chytla okenní kliku
a otevřela okno dokořán, by duše mohla uletět.
Vzlétli holubi z kapesníků
a rozlétli se všude po světě…
Když Kaprase do rakve zavírali,
teta mu naposled padla do objetí
a děkovala tak, že by tím rozpraskala skály!…
„Nebreč a dělěj!“ okřikly ji děti.
Drahý strýčku,
po pohřbu na tvém hrobě bude jistě mnoho květin.
Jedna z těch květin ale zcela převýší ty ostatní -
- květina neumělá, květina nevadnoucí –
- srdce tvé ženy…
nikdo z nich nechtěl zdědit prázdnou kapsu.
Něžně se zachvělo nažluklé prostěradlo
a mrtvé tělo chladlo.
Jen teta místo hádek chytla okenní kliku
a otevřela okno dokořán, by duše mohla uletět.
Vzlétli holubi z kapesníků
a rozlétli se všude po světě…
Když Kaprase do rakve zavírali,
teta mu naposled padla do objetí
a děkovala tak, že by tím rozpraskala skály!…
„Nebreč a dělěj!“ okřikly ji děti.
Drahý strýčku,
po pohřbu na tvém hrobě bude jistě mnoho květin.
Jedna z těch květin ale zcela převýší ty ostatní -
- květina neumělá, květina nevadnoucí –
- srdce tvé ženy…
Autor china white, 20.02.2008
Přečteno 295x
Tipy 7
Poslední tipující: Martez, seed.misulka, Bíša
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Zajímavé. A nejspíš pravdivé, protože znám spoustu lidí (včetně sebe), kteří mají potřebu podobně smutné situace navenek ironizovat, aby si teprve časem - a sami pro sebe - uvědomili, co se stalo a jak je to zasáhlo. A přesně tak na mě působí tahle báseň. Nejdřív by se čtenář skoro pousmál, s jakou samozřejmostí a nepatetičností je brána smrt blízkého člověka, ale zároveň je tam ostře vypointovaný ten okamžik, který všechnu lehkost smaže.
20.02.2008 20:21:00 | Gina Rocca