Anotace: ...všechno je to tam, uvnitř...
A já jsem šla tam dál
A já jsem šla tam dál
Do těch úžin nekonečných
Ledových střepů krajin zla,
A v měsíčních pohádkách
věčně věčných
Tam na dně Tvé duše
jsem uvázla
A já jsem šla dál
S osudem ve vlasech, stříbrná spona
Do dálek s nocí ve tvém jméně,
A oči mi svedla proradná luna
Tam v roklinách pustých
Kde leží tvé sémě.
A s vyhaslou hvězdou kolem pasu
S nocí a chladem osamělých pouští
Jsem kráčela ve střepech padlého času
S lilií na prsou a zmáčknutou spouští
Za Tebou, do noci hlubinných žalů
Za Tebou, do pekla ztemnělých dní
Za Tebou, do země smutečních valů
Za Tebou...! Ztvrdit své zaslíbení.
20.02.2008 23:10:00 Isobel
Je to temné, nechtěla jsem...Ale je. A je to...inspirováno skutečností...Jinak díky za komentář.
20.02.2008 23:05:00 om tat sat
Neni, to, trochu, moc, temné? :-) Jinak nic proti temnotě, bez ní nebylo světlo a báseň je jinak hezká. Bodík.