Smíme vše !
Ó, jak pošetilá věta.
K smíchu !
S příchutí jak od Hamleta
přetrženou míchu
sklo mě leká
za zády mám dýku
přede smrtí smekám
ach…!
Co vlastně od života čekám…?
Obden mě drapne nostalgie
- no co !
Ten kdo trpí,
ví, že žije.
Ukryju si mrchu bolest za výstřihem
- jen si drásej…
sláva - ještě žijem…!
Jen mě zraňuj, bolesti…
nosím Tě
jako čtyřlístek pro štěstí…
Chůze po postelové pelesti,
co do pat tlačí…
ó, nohy mé,
proč nejste mladší.
Vždyť já tolik ráda ve snech tančím…
...chtěl jsem napsat něco velmi moudrého ...ale nejde to ...k této "básni" to prostě nejde ...
21.02.2008 10:08:00 | WhiteSkull
co "Já" od života čeká, proč obden přicházející trable tolik leká?
proč nechodit si bláznivě po pelesti, srovnat si pěkně tělo a všechny na své místo poskládat kosti?
Pojďme radovat se i z těch nejmenších maličkostí - přeci je fakt, že když víme, kde nás tlačí-žijem!
... ta je nádherná...):-))
21.02.2008 09:38:00 | akneliam
smíme..
a můžem..
uplně všecko..
třeba se svléknout z kůže..
hrát si jak malé děcko..
neberme v potaz tradice a konvence
žijme, blbněme..leptejme svoje pupence :o))
moooooc se mi líbí jaxto napsala..trala la
21.02.2008 09:01:00 | Bean
No, chtěl jsem si rýpnout. Ale nemám za co. Báseň je přesná, přízvuky sedí. Stopy jsou sice na můj vkus trochu divoké, ale to není chyba, to je otázka vkusu. Už dlouho jsem neviděl tak dobrou básničku.
21.02.2008 07:50:00 | Daniel S.