Má slova plují v dáli
a do hnízd vlaštovek,
prázdných polí
a stromů bez listí
se snaží skrýt
-mlčím-
květiny nekvetou
tak sbírám kamínky
v promoklé trávě
...
jako vzpomínky,
jako myšlenky
co ztratila jsem
-na tebe-
můžu křičet
a můžu se smát,
skrývat vše za maskou
zapomnění
ale vím že...
víš že...
chtěla bych se otočit
a jít přes vypálené mosty
k tvému srdci
jenže lano naděje
si strhl s posledním
"už nechci"