Návštěvnost
Otazníky .....
Otazníky .....
to z hrdla vyprahlého
jak pouštní písek
vydral se vzlyk .......
Stála kousek vedle něj
a podrážkou boty
do prachu vrývala
veliký otazník ....
Stačil však jediný
trochu silnější
a nečekaný
poryv větru ......
Autogram v písku zmizel ....
i on ....zahlédla
vzdalující se záda ....
v pomačkaném svetru .....
Zavřela oči a poslouchala
sonátu, co vítr
tak konejšivě
a snad jen pro ni v té chvíli hrál ......
Pak jen rameny pokrčila ....
otřela slzy hřbetem ruky ...
"Oba máme v očích tisíc otazníků.....
a vidíš .....
Ty ses na ty moje
ani jednou
nezeptal ......!"
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskTahle mi rozbušila srdce, jako bych to prožil sám...
22.02.2008 12:56:00 | Pavelpaja
Otazníky máme každý v sobě, jen muži je u nás nevidí, vidět nechtějí, nebo jsou prostě takový....a nemají se lépe??
22.02.2008 12:10:00 | Pišák
žádné potoky slz ....a ani tahle báseň není psaná o nikom konkrétním :-)...prostě jsem venku narazila na nakreslený otazník .....a tohle mě napadlo ....toť vše :-)))
22.02.2008 12:06:00 | pavlis
velice pěkná, pokud se nezeptal, není proč litovat, za nic nestál...
22.02.2008 08:43:00 | Martinecka23
...je to nekňuba ;-)
21.02.2008 23:10:00 | ona
Tak to někdy chodí.
21.02.2008 23:01:00 | Psavec
Je to tak...
21.02.2008 21:22:00 | Bíša
Hezký :-) i když smutný..Jenže tak to někdy v tom našem životě chodí. :-(
21.02.2008 18:59:00 | labuť