(Bez)naděje
(Bez)naděje
Jednou jak dítě s červenými líčky,
jindy jak stařec s těžkými víčky,
jednou jak motýl si létá,
jindy jak důtkami zbitá
si připadá...
Jak porcelánová panenka s hlavou rozbitou,
nejistota, strach a obavy se propletou.
Jak anděl se zlámanými křídly,
už nemá žádné síly.
Jediná myšlenka ji napadá...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Kam se to všichni valíme?
mosty si stavíme.
Většina nám je závidí,
nevědí, co je to za lidi.
Uzoučká pěšinka uprostřed močálů
v mlze se plazila do noci.
Po ní šly postavy mlčky a pomalu,
nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.
Křídla k zemi mají,
křídla pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím
s nadějí vzhlížení k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli,
šklebí se, zapomněli.
Že sem z nebe spadli,
to protože kradli,
šlohli asi kus nebeský krásy...
13.06.2008 20:25:00 | jehlaspichlas
Docela smutná a pesimistická báseň, alespoň na mne tak působí. Opět jistá myšlenka ...
22.02.2008 18:01:00 | NikitaNikaT.
