Anotace: ....prší, lavička v parku, prázdno a hukot tramvají a stačí tak málo...ještě že i tady se dají psát básně
Hledám slova k písni tisíckrát už napsané,
hledám něco co se asi nikdy nestane,
hledám zrnko prachu, které po mně zůstane
a nacházím Tebe ...
Vlídnou tvář a v ní oheň co zebe,
jsi nádherný a opojný a lákáš mě čím dál víc.
Anděli smrti přijď ke mně blíž,
jen kousek, kousíček,
já milovat bych se chtěla,
přijď a vytáhni moji duši z těla.
Chci se v Tobě rozplynout,
cítit ty slastné pohyby.
Pojď už pojď jsem připravená platit za chyby!!!
gabkin má pravdu...ten začátek je slabší...ale to s odstupem času určitě už dávno víš
04.05.2010 20:00:00 | Jiří I.Zahradník
... tak nějak se mi rozbušilo srdce ... vybavila se mi povídka od Jáchyma Topola ...
11.04.2008 13:38:00 | vapiti
Takto to prožívám přesně já. Slyšel jsem, že je to duchovní adrenalin. Srdce versus rozum!
22.02.2008 09:05:00 | IvoMaria
Ráda bych věřila tomu, že to je "jen" báseň, ale sama dobře vím, že každý dává do svých děl kus sebe..
Vždycky nemusí být pozdě...
22.02.2008 08:36:00 | Veronika R.