Na zablácené cestě
rozedírám své já..
Hrabu se v hlíně
s pocitem že padám..
Na dlaních stopy
uplynulých let..
Za víčky zbytky
po utajených snech..
Čeká mě rudé peklo..
Či nebeský ráj..?
To čím se toulám
Arktida je či Sahara..?
Vyprahlá poušť
co bere vlhkost ze rtů..?
Či mrazivý vzduch
co zbavuje nás dechu..?
Otázku za otázkou
si kladu..
A sama ve své duši
hledám pravdu..
Nacházím spoustu
uzamčených dveří..
Kde vězí klíče
od srdečních věží..?
nebe, peklo, ráj
kam tě, duše, dám
kdo ti kdy a které dveře
bez otázek pootevře
***
Jiří ssenior
22.02.2008 21:07:00 | j.c.
Krásně povedená básnička, také mám dny, kdy se takhle cítím...
"Na dlaních stopy uplynulých let..
Za víčky zbytky po utajených snech..", tahle část se mi moc líbí :-)
22.02.2008 09:58:00 | Lorraine