Anotace: je to o mně...
Stejně jako jarní tráva,
cos pošlapal jí syny,
možná jako vězeň v cele
- já taky dusím svoje viny.
***
Jsem jako kočka na střeše
- neškodná v pravé poledne,
zvíře, co nosí černou smůlu
a nikdo k němu ruku nezvedne.
Jsem nejspíš ta tlustá stěna,
kterou se snažíš projít dál
a přitom víš, že to je ta cena,
co sis sám kdysi psal.
Připadám si jako člověk,
co hraje ruskou ruletu
a když prohraje
– už nemá možnost,
nabídnout si odvetu.
Připomínám střípek Apačovy slzy,
- napůl křišťál, napůl tma,
že nemáš celý někdy mrzí,
ale nezískáš tak půlku zla.
***
Byla jsem tím živým Sluncem,
co v noci tajně svítí,
pravé zlato s pravým puncem,
člověk,
co pro něco se snadno vznítí.
***
Zdává se mi o otázkách,
co jsem teď a co jsem byla.
Život můj je o těch sázkách,
kdy ráda jsem se do lží vžila.
***
Vždyť lžu i těch pár metafor,
a proto ve mně bublá vzdor:
„Mám snad platit za své chyby,
nebo stačí říct jen kdyby“?
08.07.2008 17:21:00 drsnosrstej kokršpaněl
už od začátku oslní slovní sestavou ...a ani na konci, když člověk (ok, tak teda pes) sežvýkne polknutá slova do kuličky myšlenky lesk neztatí
02.05.2008 21:31:00 uživatel smazán
Tenhle stav bilancování tak nemám rád...vyjdou najevo mé chyby a někdy mi to nedá spát. Jindy to zase paradoxně pomůže, ale radši se ohlížení se do minulosti snažím vyhýbat.
Báseň se mi zamlouvá, dávám týpeček ;-)
12.04.2008 09:46:00 Veru
Pěkná, dobře čtivá. Líbí se mi. /sama bych se nedokázala takhle popsat. A tohle je dokonalý:
Vždyť lžu i těch pár metafor,
a proto ve mně bublá vzdor:
„Mám snad platit za své chyby,
nebo stačí říct jen...
/