Apačova slza
Apačova slza
Anotace: je to o mně...
Stejně jako jarní tráva,
cos pošlapal jí syny,
možná jako vězeň v cele
- já taky dusím svoje viny.
***
Jsem jako kočka na střeše
- neškodná v pravé poledne,
zvíře, co nosí černou smůlu
a nikdo k němu ruku nezvedne.
Jsem nejspíš ta tlustá stěna,
kterou se snažíš projít dál
a přitom víš, že to je ta cena,
co sis sám kdysi psal.
Připadám si jako člověk,
co hraje ruskou ruletu
a když prohraje
– už nemá možnost,
nabídnout si odvetu.
Připomínám střípek Apačovy slzy,
- napůl křišťál, napůl tma,
že nemáš celý někdy mrzí,
ale nezískáš tak půlku zla.
***
Byla jsem tím živým Sluncem,
co v noci tajně svítí,
pravé zlato s pravým puncem,
člověk,
co pro něco se snadno vznítí.
***
Zdává se mi o otázkách,
co jsem teď a co jsem byla.
Život můj je o těch sázkách,
kdy ráda jsem se do lží vžila.
***
Vždyť lžu i těch pár metafor,
a proto ve mně bublá vzdor:
„Mám snad platit za své chyby,
nebo stačí říct jen kdyby“?
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
už od začátku oslní slovní sestavou ...a ani na konci, když člověk (ok, tak teda pes) sežvýkne polknutá slova do kuličky myšlenky lesk neztatí
08.07.2008 17:21:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Tenhle stav bilancování tak nemám rád...vyjdou najevo mé chyby a někdy mi to nedá spát. Jindy to zase paradoxně pomůže, ale radši se ohlížení se do minulosti snažím vyhýbat.
Báseň se mi zamlouvá, dávám týpeček ;-)
02.05.2008 21:31:00 | Chancer
Pěkná, dobře čtivá. Líbí se mi. /sama bych se nedokázala takhle popsat. A tohle je dokonalý:
Vždyť lžu i těch pár metafor,
a proto ve mně bublá vzdor:
„Mám snad platit za své chyby,
nebo stačí říct jen...
/
12.04.2008 09:46:00 | Veru
