Tma /nahá chodí spát v noci do kaluží/

Ještě tak dokonale smutná po kalužích jako stesk pozdě
k ránu nad propitou nocí
a vlastně stejně tak už je skoro zprofanovaný a směšný

/znát všechny domy kde zrovna můžeš být
úplně zpaměti/

hřeješ dvě sklíčka z bakelitu Dvě smutný holky v dešti ...vystřižený z bláta
Zase je tma Zase lije
Znovu Praha po dvaceti letech slepená z ikon na nádraží do koláže
Mlčíš. Mlčíš si svou kalužní krásu. Mlčíš jako gotika co uvízla v patosech.
Mlčíš jak šeková knížka. Jak spona u kalhot.
Mlčíš-
Nevědět co si myslíš a být tak blízko
Tvému dechu
Mlčíš-
Nevědět co si myslíš a být tak blízko
smrti

/Tvé ruce to nejsou Théby/

Čekám až se úplně rozplyneš
v nebi