Báseň nočního řidiče

Otvírám si okýnko
a z cigára mi lítaj jiskry
dopadaj
říkaj
ťuk, ťuky, ťuk
o asfalt a klepou se zimou,
když zavírám oči na potemnělé silnici
a klopím zrcátko
vidím oči
modrý oči
moje oči
zdravím protijedoucí dálkama
blik, blik
serou na mě
a vlastně se jim ani moc nedivím
chápu to
každý si ve svých kufrech vozí své osobní tragédie
každý

bavím se myšlenkou
jaký by to bylo, kdybych to pustil
co-já-vím?
na kilo třicet?
pěkně přímo do nějakýho stromu vedle cesty
hned vedle toho křížku tam
má duše by se rozprskla na přední okénko
na docela malinké střípky
duše na střepy
střepy na duši
až by s nimi splynula v jedno
v nic
a ve vše, čemu nikdy nebudeme rozumět

ale radši toho rychle nechám
držím volant
usmívám se do černé tlamy noci
přední světla dál mávají a rozpřahují ruce
a kufr mám plnej