Měsíc mě lek žlutostí své levé půlky,
jak studený uzený sýr.
Pravou mu nějaký kat utnul temnotou!
Vznášel se nad Červencem v únoru,
schovaný prosvítal za křičícími
větvemi holohlavé třešně.
Kat – noc – svět – jsoucnost – utrpení,
avšak pravdivější než dny,
které oslňují iluzemi nadějí a beznadějí.
Vyšel jsem ze dveří, lekl jsem se jej,
bylo před jednou ranní
a pak se kouřilo z mých smutků.
A dál jsem se lek:
března, dubna, května, června,
kopce, srpna a dalších měsíců.
A pak si mě byla vzala Bezčasá…
Tak to se mi líbí,ale nevím kolik nás bude,tady se musí nejen přemýšlet,ale i vnímat.
06.03.2008 18:39:00 | WAYWARD