Jak jsem si stavěl nábytek

Anotace: Tak jsem to vnímal na začátku mé životní pouti. Stará básnička.

Ve stínu stínítek,
po křivkách pravítek,
podle křivek křivítek,
stavíte svůj nábytek.

Když orchideji zohnu bliznu,
tvrdou ránu za to slíznu,
když stromu vezmu kořeny,
ležím v poutech sevřený.

Na letišti nadějí,
myšlenky mé vzlétají,
já na okraji propasti,
vy v jistotách malosti.

Ve stínu stínítek,
po rovinách pravítek,
já bez vašich řídítek,
sestavím svůj nábytek.

Na berličkách nemocných,
zajíkavý, smrtný smích,
já ráno vítám čistý sníh,
a v poušti jezdím na saních.

Na nemocech z povolání,
stavíte svůj svět,
s charaktery hradních paní,
hrajete svůj kabaret.