Procházka
Procházka
...
Procházel jsem mezi domy
s jednookou krabičkou
zlodějkou vzpomínek
v ruce
Chytal jsem střípky
těch zvláštních chvil
Na sídlišti potkal jsem
zaskočené pohledy
vykloněné z oken
s pocitem neviditelnosti
skrýše
vertikality panelů
denně shlížející
na bytosti
mající příliš málo času
a ještě méně důvodů
zvedat hlavy k oblakům
Můj pohled je překvapil
zbavil jedné malé jistoty
a já byl za to rád
Život v nezlomných jistotách
se až příliš podobá
smrti
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Život v nezlomných jistotách
se až příliš podobá
smrti...
Tohle jsem si říkal už tolikrát, ale stejně nechci nic víc než ty nezlomné jistoty, protože mi na všechno chybí odvaha...možná z tohohle důvodu se pak z těch jistot neraduju
29.05.2011 22:34:00 | bez nápadu na přezdívku...
máš pravdu, lidé často z paneláků sledují lidi dole v domnění, že jsou neviděni. ale nezlobím se na ně, taky ráda pozoruju kolemjdoucí (zrovna nedávno se mi podařilo zpozorovat opravdu zvláštní vyobrazení..). zdánlivě banální a všední věc - a ty jsi z ní vytvořil báseň =)
05.09.2008 17:11:00 | Faileen
