Pod oblohou
posetou milióny hvězd
kde měsíc
v úplňku září.
Obleču černý plášť
a časem
vrátím se zpět.
Tváře, slova, gesta,
vynoří se
z šedivé mlhy zapomění.
Staré jizvy
otevřu střepem.
Střepem z poháru,
jenž dopil jsem do dna.
Teď naliju si nový.
Kruh se uzavřel.
Ta se ti ale fakticky moc povedla. Je taková nostalgicko-pozitivně končo-začínající. :-)
Vzhůru k novým zítřkům! Boduješ, Hynku. ;-)
04.03.2008 13:28:00 Isobel