Povzdech

Nesnáším nahotu při hádce,
tvá slova o životě v pohádce,
která se zdají být jako sen,
co vzdaluje se den co den.

Přitom mám svůj život v křeči,
vedu tebou cenzurované řeči,
rozdávám úsměvy naučené,
skrývám se za masky nasazené.

Zvládnem ten klín mezi námi,
co rozdal na obě strany rány?

Slepíme na prach rozdrcené?

Změníme nic opět v cenné?