Čtvrteční ........

Venku si blázen ufoukaný
zas hraje s mraky na honěnou ...
Někde v dálce krákaj vrány ...
Volají duši utrápenou ...

Je plná hloupých otázek
a možná taky nejistot ...
V hlavě si hýčkám obrázek
dvou párů našich zimních bot ....

Pak obléknu svetr ....
černý ...prý s láskou pletený ...
a navíc z tvé nádherné
skříně je půjčený ....

Toulám se sem a tam ...
nevím kam vedou mě kroky ....
v sobě zvláštní pocit mám ...
...že žiju tady už roky ....

Uprostřed polí ve volném prostoru
tak nějak líp se mi dýchá ...
Duše se podvolí , a někam nahoru
odlétá myšlenka ...jediná , tichá ....

Cítím, jak se můj strach drolí
a jak do mě vplouvá klid ....
Vždyť já vlastně do těch polí
přišla si v sobě uklidit .....

Zas je ve mně všechno čisté-
pocit dlouho postrádaný ...
Přišlo ke mně, je to jisté
smíření se sebou samým ...