Nemám nic,
Ale ztratit mohu ještě víc
- když neodolám,
- když podlehnu,
- když se v tobě ztratím…
Miluju ty smutné oči bez přetvářky,
A nenávidím tu bolest v nich…
- Protože tvůj smutek je i mým smutkem..
Slunce už nesvítí, prožívá svůj žal
Nemůže už zářit dál
Se srdcem naplněným zármutkem…
A stejně tak já…
Zdrcena tvoji láskou,
Spálena vlastní bolestí
A čistá – bez známky nenávisti.
Ty jsi můj svět,
Ty jsi moje síla,
Ty jsi modlitba, kterou šeptám vysíleným hlasem…
K tobě vzhlížím,
V tebe věřím,
Ty jsi cesta do budoucnosti,
Která mě znova a znova vrací do minulosti.
A já se nedokážu vzdát,
Neumím odejít,
Bez tebe mé srdce nemá co hřát.
Tady všude je pravda
- v těchhle slovech
- v mých očích
- ve MNĚ!
A já tě pořád miluju,
Tebe, jen tebe…
Jsi to bezprizorní cosi,
Co mě rozechvěje,
Rozesmutní,
Učiní šťastnou…
Jsi to ty, lásko!
Jsi to ty, múzo!
Nemůžu tě přestat milovat, mám tě hluboko v sobě…
/ už jsem ti řekla, že tě miluju a potřebuju?/
Ahoj, někdy je těžké se vzdát své naděje, svého snu.. ale občas je to cesta, která tě posune dál. Byť jsi jiná... ovlivněná, změněná... (zas jen hledám to pravé slovo). Pořád mi mluvíš z duše.. Čím to??
04.03.2008 20:22:00 | tančím na řasách smutné víly