Sedmero hledání

Anotace: Jedna z nejzvláštnějších básní, co jsem kdy napsala. Je v próze a i když vím přesně, o čem je, asi to jinak nedokážu sdělit. Proč hledat? Abychom nalezli to, co nehledáme?...

1. Hledala jsem na okraji víček pár kousků odrazů, z nichž bych směla snít. Tužkou zkoušela jsem je zachytit do pavučiní rozpuknuvších listů. Nelze skrýt sebe v obraze a nelze vše vyjádřit.
2. Hledala jsem ve zvířeném prachu čeho se zachytit, když oči jsou oslepeny. Prach hlíny ulpíval na zpocených dlaních, na čele a ve vlasech. Byla jsem slepou hliněnou figurou na šachovnici.
3. Hledala jsem na kamenných schodech skal v pevnosti pevný řád jejich stání. Však všimla jsem si, základním jejich pohybem je pozvolné rozpadání. Nestála jsem tam s nimi dál, jsem celistvá.
4. Hledala jsem v pohybech klíční rostliny sílu narovnat se a nést vlastní tíhu. Přišlo krupobití a z lístků zbyly polámané vonící úlomky života. Nesměla jsem je chránit, co roste, má vlastní osud.
5. Hledala jsem v hlasech divokých husí zprávu, která letí dál, neznajíc překážek. Skála však křik polkla a ozvěnou neodrazila. Jak zvuk zanikal, ticho uvnitř mě rostlo a já našla vlastní promluvu.
6. Hledala jsem v trnitých šlahounech ostružiní význam bolesti a cenu trpělivosti. Mé nohy krvácely a já toužila odejít. Uviděla jsem tmavé plody nalité sladkou šťávou, jedla je a zachutnaly mi.
7. Hledala jsem v bezčasí vyváženost mezi bděním a snem, rozumem a citem. Ležela jsem nepatrná a kolem šly dny, aniž bych zavírala oči. Když jsem chtěla vstát, své tělo jsem už neměla.