Má zimní bouře

křehce zní melodie
v noci,
kdy mé srdce žije
bez všech
věcí

přivřené oči
šeptají

na krku náhrdelník
ze sněhu
šaty utkané z vichru
kopírují oblohu

ale nehřejí

mám studené ruce
rampouchy na řasách
to zmrzly slzy

ledová královna
a její strach

stékáš mi hlasem
jednou za čas
do hladiny snů

vůle už dřímá
pod maskou klauna
nenech mne dál
čekat

jsem tak
s
a
m
o
t
n
á