Putování moudrosti

V prameni na horském úbočí
zaleskl se odraz modrého oka
jen na okamžik
jen aby uvěřil,
že život ještě existuje

Na dně temné propasti vine se bílá stružka potoka
tiše jako hadí smyčky
stejně nedosažitelná jako něha tvrdých šupin
stejně vábivá

Pod skalními štíty
usadila se moudrost
snad aby si po dlouhé cestě odpočinula
na místě bez života
bez strádání

A brzy pochopila
že její bytí v srdci kamenů
ve stoncích rostlin
dechu zvěře
a lidských duších
není vázáno na čas ani prostor
že je věčné a nekonečné

V tu chvíli vstala a šla dál...